Den 14.

Dneska se vám ukážu zaznamenán na strojku bratří Lumiérů :-) Koukněte, jak vám o tom ten strejda povídal minule, tak takhle to dělám, jak se naparaju, zvětšuju a vůbec pouštím hrůzu :-)

Den 13.

Peří, ve velkém, to je to, na čem teď dělám :-) Nechápu, jak jsem se před 13. dny mohl vejít do vajíčka. Dneska jsem i hodnější. Sice když se na mě ten divný pán jde podívat, ta se zvednu, načepejřím se a dělám, že jsem ten největší a nejnebezpečnější pták na světě, ale on mi to nějak nežere a dlouho stát mě taky nebaví, tak to vzdávám. A pak se i pohladit ještě nechám, ani neútočím. Asi to budu mít na etapy.

Taky je zajímavá změna, že máma už zdaleka tak nehřeje, ale spíše nosí žrádlo. Takže když se jde na mě ten pán podívat, bývám tu na celou tu hororovou situaci úplně sám. A přece se z toho nepodělám - ne víc, něž zcela běžně. Ne nadarmo jsem dostal před pár dny jméno Pepina. Jsem totiž prasátko Pepina! :-)

Den 11.

Bo není čas, jen se ukážu, jak rostu.

Den 9.

Dneska prší zas. To jsou mi dny. Kvůli tomu jsem se z vajíčka neklubal :-( Umím dvě nové věci. Jako pořádný holub seru kudy chodím, resp. já jen sedím. Takže jsem spíš takové malé prasátko - vše tedy podle plánu a na dobré cestě :-)

A za druhé už si dobře uvědomuju sebe samého. Vím, že jsem holub a ten pán, co tu za mnou každý den dolejzá je nějaký jiný druh, potenciálně nebezpečný. Navíc nenese nic dobrého, jen tu kolem mě pořád cvaká s nějakou hi-tech plackou v ruce a myslí si, jak jen free, cool a in. Tak dneska už jsem ukázal, že jsem hoden protireakce. Zvednul jsem se, načepejřil se a zkusil ho i klovnout, abyste věděli, co čeká i vás, případné další zvědavce. Ale byl rychlejší, sakra, uhnul. Počkej zítra!

A taky brácha či ségra už jsou jasní. Pořád jen vajíčko, to už nedají. No nic, jen jeden z nás dvou může být superstar.

Den 8.

Tak už je to týden a den. To to letí. Včera se nic nedělo, tak jsem se vám ani neukázal. Dneska leje a leje a já vypadám takto. To je ode mě dneska vše. Mějte se fajně.

Den 6.

Prší a prší, tak jak bylo v plánu. Mně to nevadí - máma se stará parádně, hicuju jak babičiny staré kamna na vejminku. Už mi rostou první perutě, mrkněte. Ještě, že ne zuby! Nebudu tu vysedávat věčně jako nějakej truhlík. Čas letí, vážení. Pár dnů a frnknu. Pak budete muset přeladit zpět na Novinky.cz a jiné bulvární plátky :-)

Den 5. - mám jméno

Tak tu máme už pátý den mého života. Ono to není na fotce vidět, ale už se umím nově koukat na svět, heč. Ještě nevím, jestli se mi libí nebo ne, názor si budu dělat myslím tak někdy o víkendu. Doba je rychlá, znáte to, dříve na to nemám čas :-)

Byla se na mě podívat teta Lucka. Jestli jsem se jí líbil/a, to bohužel nevím. Každopádně už mám jméno. Já jsem si nejdříve myslel, že bych mohl být Bóóbika, ale po dnešku je prostě jasné, že prý mi bude víc slušet Pepina. Tož okej, beru. Vždycky může být hůř.